OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sympatickým Holanďanům vyšlo během jejich dlouholeté kariéry snad všechno na co sáhli. Ať už holdovali pochmurnému death/doomu, současnému melodickému neo-thrashingu nebo dalším okrajovým odnožím metalového spektra, jejich produkce nikdy neztratila vysoký kvalitativní standard, ba co víc, dokázala přinést do zkostnatělých žánrových receptur spoustu svěžích myšlenek a nečekaných nápadů. Svojí pověstnou podnikavost a touhu objevovat nové horizonty nepozbyli CALLENISH CIRCLE ani na sklonku roku 2005, kdy vydávají svůj pátý a v historii kapely zatím nejodvážnější manifest „[Pitch.Black.Effects]“.
Předem si dovolím upozornit, že termín „nejodvážnější“ není v tomto případě ekvivalentem slova „nejzdařilejší“. Ba naopak, vše nasvědčuje tomu, že třetí řadové album pro Metal Blade Records je tím nejméně povedeným. Přitom před pouhými dvěma roky byli CALLENISH CIRCLE na čele zástupu pronásledovatelů švédské neo-thrash metalové scény, jejíž suverenitu výrazně poznamenali zejména svým čtvrtým albem „My Passion // Your Pain“ (2003). Jenže ani lichotivá pozice vážného konkurenta severských kapel nebyla pro věčně přelétavé Holanďany tím pravým ořechovým. Opět nadešel čas změn, čas rychle opustit bezpečný přístav a vydat se za novým dobrodružstvím.
Tentokrát ale vše nevyšlo na obvyklých 100%, neboť „[Pitch.Black.Effects]“ zachycuje kapelu někde na půli cesty, pouze v mezifázi dalšího přerodu. Jedna polovina stále spadá do zavedených thrash/death metalových sfér, zatímco polovina druhá vesele experimentuje s nejrůznějšími smyčkami a samplovanými zvuky. Problémem je, že mezi oběma póly alba zcela chybí nějaký tmelící prvek, spojovací můstek, který by umožnil alespoň částečnou míru koexistence futuristicky pojatého samplingu se starou tváří CALLENISH CIRCLE. Pravda, kapela sama se snaží nápadný kontrast zmírnit všemi dostupnými prostředky, netlačí už tolik na pilu (i když ostrých thrashových nájezdů si i tady užijete co ucho ráčí) omezuje skočnou melodiku a realizuje se více ve středních tempech. Elektronické efekty jsou doslova všudypřítomné, nečekaně vyvstávají a stejně nečekaně zase mizí, navozují znepokojivou, plíživou atmosféru, která prostupuje celým albem jako ona pověstná červená niť. Jistě se jedná o zajímavý inovativní prvek v tvorbě kapely, leč přesto se nemůžu zbavit nepříjemného pocitu, že byl implementován poněkud násilným způsobem a přinesl více škody než užitku (díky použití studených samplů nejvíce ostrouhala tradičně silná melodika kapely).
CALLENISH CIRCLE si i přes menší nezdar zaslouží naše uznání, neboť se nespokojili s lacinou sázkou na jistotu a nevydali svoji kůži všanc spárům stagnace jako desítky jejich kolegů. Jistě, mohli úplně v pohodě vydat další pure neo-thrashovou desku, ta by však zhola nic neřešila, neboť k tomuto tématu bylo vše podstatné řečeno již na předchozím, mnohokrát zmiňovaném albu „My Passion // Your Pain“. Že se experimentování na „[Pitch.Black.Effects]“ trochu vymklo kontrole neberu nějak tragicky, naopak jsem za inovativní přístup rád, neb v něm spatřuji první nakročení do mnohem zajímavější budoucnosti CALLENISH CIRCLE.
CALLENISH CIRCLE si i přes menší nezdar zaslouží naše uznání, neboť se nespokojili s lacinou sázkou na jistotu a nevydali svoji kůži všanc spárům stagnace jako desítky jejich kolegů. Že se experimentování na „[Pitch.Black.Effects]“ trochu vymklo kontrole neberu nějak tragicky, naopak jsem za inovativní přístup rád, neb v něm spatřuji první nakročení do mnohem zajímavější budoucnosti CALLENISH CIRCLE.
6,5 / 10
Patrick Savelkoul
- zpěv
Ronny Tyssen
- kytara
Remy Dieteren
- kytara
Maurice Brouwers
- baskytara
Gavin Harte
- bicí
1. This Day You Regret
2. Ignorant
3. Behind Lines
4. Schwarzes Licht
5. Sweet Cyanide
6. Blind
7. Guess Again
8. Self-Inflicted
9. As You Speak
10. Pitch Black
[Pitch.Black.Effects] (2005)
My Passion // Your Pain (2003)
Flesh_Power_Dominion (2002)
Graceful… Yet Forbidding (1999)
Escape (MCD) (1997)
Drift Of Empathy (1996)
Lovelorn (demo) (1995)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 43:23
Produkce: Gail Liebling
Studio: aRe U Recordings
Kontakt: TrendKiller Music, P.O. Box 21, 6120 AA Born (L), The Netherlands
Ano, CALLENISH CIRCLE se pokoušejí vykročit dále, opouštějí neothrashovou škatulku ve snaze posunout a obohatit svůj projev. Samply a akustické náladové pasáže jsou pro CALLENISH CIRCLE nezvyklé, mohlo by se zdát že půjde o zajímavé zpestření a osvěžení, ale z obecného hlediska to nic zas tak nového není a bohužel musím konstatovat, že nějaké povedené a skupině slušící experimenty neslyším. Celkově je materiál nekonzistentní a ona pro skupinu typická ostře thrashová složka ztratila údernost a sílu minulé desky. Nejde přímo o nějaký průšvih, přesto musím „[Pitch.Black.Effects]“ zařadit mezi nejslabší počiny holandského komanda.
CALLENISH CIRCLE ma (celkom podľa očakávania) nadchli na tohtoročnom Brutal Assaulte, rovnako spokojný som aj s ich novinkovou nádielkou.
Ide o doposiaľ najzrelšie dielo týchto sympatických holandských drevorubačov. Ubrali trochu z plynu, neženú svoju muziku do závratných rýchlostí, vďaka všetkým tým elektronickým vychytávkam mám pocit, že počúvam drsnejšiu, thrashovejšiu verziu skvelého záseku "Haven" od švédskych machrov DARK TRANQUILLITY. Páči sa mi to!
Tip pre vás, keď budete nad týmto CD dumať v obchode - skladba "Schwarzes Licht".
Hmm, od desíti k pěti, škoda..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.